Co je to „agility“
Jistě
všichni znáte klasický koňský parkur – na vyhrazeném prostoru jsou umístěny
skokové překážky, které jezdec s koněm absolvuje v předem určeném pořadí. No a
z toho kolem roku 1978 v Anglii vznikl pro psy sport zvaný agility. Jeden zdroj
uvádí, že agility prý vzniklo jako zábava pro voříšky, co nemůžou chodit na
výstavy, druhý ale tvrdí pravý opak - že agility se poprvé objevilo jako
zpestření přestávky při světoznámé Cruftově výstavě. Dnes agility běhají voříšci
i čistokrevní psi a spolu s nimi děti, mládež, dospělí, ale i důchodci, a to na
celém světě. Agility se provozuje jako zábava pro široké masy pejskařů, ale také
jako vrcholový sport, který má dokonce svoje mistrovství světa.
Určité
rozdíly mezi psím a koňským parkurem jsou, a to především ve velikosti překážek
(ty psí jsou mnohem menší). Pejsci jsou však mnohem pohyblivější, takže kromě
klasických skokových překážek mívají v parkuru zařazen i slalom, kladinu, šikmou
stěnu, houpačku, skok daleký, proskokový kruh, pevný a látkový tunel. Dalším,
poměrně podstatným rozdílem je to, že psovod na psovi nesedí jako jezdec na
koni, ale běží vedle něj. Pes nemá vodítko ani obojek a psovod jej ovládá pouze
slovními povely, vlastním pohybem a ukazováním. Vzájemný dotek psa a psovoda se
hodnotí jako chyba.
Možná si teď říkáte, jak může závodit třeba jezevčík s ovčákem. I na to
tvůrci agility mysleli – rozdělili pejsky do velikostních kategorií podle
kohoutkové výšky. Počet velikostních kategorií závisí na organizaci, která
v dané zemi agility zastřešuje. Vzhledem k tomu, že v Evropě je vládcem psího
světa FCI (Fédération Cynologique Internationale), závodí se u nás podle
pravidel stanovených touto organizací. Ta do roku 2001 uznávala dvě velikostní
kategorie: psi do 40 cm včetně (tzv. kategorie mini), psi nad 40 cm výšky
(kategorie standard). Od 1.1.2002 však došlo ke změně pravidel a především
k přerozdělení velikostních skupin na tři: psi
do 34,99 cm (tzv. kategorie Small), od 35 do 42,99 cm (tzv. kategorie Medium) a
od 43 cm výše (kategorie Large). Kategorie se liší především výškou
skokových překážek (pro malé pejsky je samozřejmě výrazně menší než pro ty
velké), ale také výškou proskokového kruhu a délkou skoku dalekého. Ostatní
překážky zůstávají shodné pro všechny kategorie.
Trať
mívá 12 až 20 překážek a záleží na rozhodčím, jakým způsobem celý parkur
postaví. Variant je nekonečné množství, stačí překážku o pár centimetrů posunout
nebo natočit a hned má trať úplně jinou obtížnost. Některé parkury jsou spíš
technické, kdy psovod hodně stojí na místě a pohybuje se jen jeho pes, jiné jsou
hodně běhavé a psovod na nich má občas co dělat, aby svému pejskovi stačil a
přitom úplně neztratil dech. A protože i jednotlivé týmy jsou různě výkonnostně
zdatné, dělí se do tří kategorií – A1, to je třída pro začátečníky, A2, což je
třída pro ty lepší závodníky, a A3, což je třída pro ostřílené závodníky,
nejlepší z nejlepších. Vstup do elitní třídy A3 je dobrovolný a pro vstup
samotný i pro setrvání v této třídě je potřeba splnit určité nelehké podmínky.
Pokud
jde o pravidla agility, opět se podobají těm koňským. V hodnocení záleží
především na tom, s jakým počtem trestných bodů dokáže tým (psovod+pes) dokončit
předepsaný parkur. Trestné body se udělují za chyby nebo tzv. odmítnutí – vždy
je to 5 trestných bodů. Za co konkrétně se trestné body udělují, je podrobně
popsáno v řádu agility.Druhým kritériem, které rozhoduje o pořadí týmů v případě
rovnosti trestných bodů, je čas, v jakém tým trať absolvuje. Špičkové týmy se
většinou „přetahují“ o setinky vteřiny a rozhoduje každý větší oblouček psa za
překážkou. Je také možno docílit tzv. diskvalifikace, nejsnadněji tím, že pes
překoná jinou překážku, než která je v pořadí, ale to rozhodně není účelem.
Závody často uvidíte při výstavách psů, hlavně těch mezinárodních –
závody v Českých Budějovicích v dubnu a v říjnu, v Praze v červnu a v Brně
v červenci už se staly tradicí a jsou diváky hojně navštěvované. Jinak se závodí
především na kynologických cvičištích.
Každého závodu se účastní v průměru
80-100 týmů, ale nejsou výjimkou ani závody s obsazením 150 týmů, samozřejmě i
s mezinárodní účastí. Závodí se prakticky za každého počasí.
Hlavní závodní
sezóna je od dubna do října (to jsou závody prakticky každý víkend), přes zimu
je závodů méně a konají se spíš v hale. Výcvikové tábory se konají v letních
měsících; začátečníkům poskytují možnost dozvědět se během krátkého časového
období o agility co nejvíce a pro ty pokročilé jsou vhodnou příležitostí pro
dvoufázový trénink psa.
Více informací naleznete na : www.klubagility.cz