Canisterapie  čili  terapie  s  pomocí  psů

“Neni snad zvířete, které bychom znali lépe než psa, které bychom více milovali a kterému bychom více důvěřovali…

Léčebné účinky života se psem nejsou objevem moderní psychologie, lidé je znaj již tisíce let.”

                                        Dr. Nicholas J. Saunders

Canisterapie je terapie, při které se využívá pozitivního vlivu psa na psychický i fyzický stav klienta. Je dokázáno, že pes má uklidňující vliv na hyperaktivní děti a naopak dokáže přimět k aktivitě děti, které nereagují na jiné podněty. Při aktivitách se psy nenásilně procvičujeme hrubou i jemnou motoriku. Přítomnost psa snižuje krevní tlak. Při polohování (kontaktní ležení klienta a psa popř. psů dochází k prohřátí svalů a uvolnění spasmů.

Pes se stává bytostí, které je možno se svěřit. Pro některé klienty je komunikace se psem přijatelnější než s druhým člověkem a právě pes se může stát určitým komunikačním kanálem mezi klientem a terapeutem.

Rozdíly mezi dvěma úrovněmi canisterapie. Obecný pojem canisterapie zahrnuje:

1) tzv. společenskou činnost - tj. návštěvy "pro radost", jejichž hlavním smyslem je pozvednutí kvality života klientů, např. v domově důchodců

2) a terapeutickou činnost se záměrem podílet se na léčbě určitého typu postižení.

Oba tyto druhy mají zásadní význam pro klienty a k oběma je potřeba průprava ze strany canisterapeutického týmu. U společenské činnosti je jím psovod a pes, kteří prošli canisterapeutickými zkouškami. U terapie jako takové je jimi terapeut a pes, taktéž přezkoušení. Terapeut má mít navíc také znalosti o různých druzích postižení a možných aplikacích canisterapie.

Léčebné účinky canisterapie

Canisterapie je určena pro tělesně postižené, mentálně postižené, pro staré a nemocné. Prolamují se bariéry při úzkostech, traumatech, depresích, návalech samoty a beznaděje, které přináší řada nemocí nebo stáří. Začíná to dotykem, pohlazením, úsměvem, několika slůvky. V člověku se zase začíná probouzet zájem o komunikaci a o okolní svět, zase začíná projevovat city. Terapie pomocí zvířat pomáhá při neurózách, epilepsii a autismu (porucha, která naruší schopnost navazovat vztahy), ale také nevidomým, neslyšícím, dětem postiženým obrnou a tak dál. K čemu všemu se dá využít, to odborníci intenzivně zkoumají. Jedno je však jasné. V přítomnosti zvířat, která dovedou vzbudit lásku člověka se cítíme bezpeční a milovaní. Dotek jemné srsti a pozorný pohled například psa, který naslouchá, neodmlouvá a nekritizuje prospívá jak zdravým, tak nemocným. A může pomoci i tehdy, když člověku nepomáhají ani léky.

Pes vhodný pro canisterapii musí mít:

• výborný zdravotní stav

• vhodný věk - minimálně 15 měsíců, horní věkovou hranici omezuje pouze zdravotní stav psa

• sebejisté, vyrovnané a klidné chování - k lidem i ostatním zvířatům

• dobrou poslušnost a souhru se svým psovodem

• schopnosti pro terapii - např. ochota nechat se objímat apod.

• přátelskou a vstřícnou povahu

Dále canisterapeutický pes:

• může být jakékoli rasy, velikosti a pohlaví

• může, ale nemusí, mít průkaz původu (vždy ale musí mít očkovací průkaz!!!)

• může být i z útulku, ale měli byste ho mít dostatečně dlouho a dobře ho znát

• může provozovat canisterapii i pod vedením jiného psovoda než je jeho "oficiální" majitel, majitel však musí s tímto písemně souhlasit

• může mít za sebou výstavy nebo nějaký speciální výcvik, což by mohlo přispět k Vašemu přijetí klientem, ale rozhodně se na to nebere ohled při zkouškách.

• Rozvoj citových schopností

- terapie v herně nebo venku – hlazení psa, mazlení (uspokojování potřeby něžnosti)

- navozování komunikace dítěte se psem – cílem je snížit nesmělost a uzavřenost a podpořit spontánnost projevu ve vztahu k jiným osobám

- při používání velkých psů - rozvoj pocitu bezpečí, při použití malých psů – rozvoj ochranitelských a pečovatelských postojů u dítěte

- při poznávání nových věcí ve společnosti zvířete odbouráváme neopodstatněný strach a odvádíme pozornost od vlastních potíží dítěte

- při použití skupinové terapie (více psů a více dětí) – rozvoj komunikace a zvládnutí chování v kolektivu

• Rozvoj rozumových schopností

- cílenou hrou a plněním úkolů budíme u dítěte zájem o určité aktivity s cílem zvyšovat dobu soustředění se na tuto činnost

- pozorováním chování psa, zkoumáním jeho stavby těla (uši, ocas, oči,…) rozvíjíme pozorovací schopnosti i správné návyky chování se k ostatním (lidem i zvířatům)

- s použitím různých pomůcek (míče, kroužky) a zadáváním různých úkolů dítětem psovi se zlepšují komunikační dovednosti, rozšiřujeme slovní zásobu a zejména v oblasti logopedie i vyjadřovací schopnosti. Mohou se zde zapojit i výtvarné a hudební techniky

- k nácviku sebeovládání dítěte využijeme krmení psa či jiné situace, kdy je třeba psa nevyrušovat

- pro autisty, kteří mají svůj vlastní vnitřní svět a komunikují na jiné úrovni , je kontakt se zvířetem, které komunikuje jednoduše a jednoznačně srozumitelný. Autisty se zvířaty sbližuje jejich způsob myšlení- myšlenky probíhají v obrazech, a proto pes velmi dobře plní roli prostředníka v komunikaci s lidmi. Prostřednictvím psa můžeme zmírňovat u těchto dětí agresivitu, neboť ke zvířeti si najdou cestu rychleji a chovají se k němu lepším způsobem než k jiným členům rodiny.

• Rozvoj pohybových schopností

Formou různých společenských her (házení míčků, napodobování činností psa, dosahování vzdálených míst – překážková dráha, honění apod.) zvyšujeme u dětí motivaci k pohybu i jejich pohybové schopnosti, rozvíjíme hrubou i jemnou motoriku, ve společnosti psa učíme děti vhodně relaxovat.

Terapeut volí činnost klienta se psem podle toho, zda je dítě samostatně pohyblivé nebo částečně či zcela imobilní.

Velkým přínosem psa v práci s epileptikem je jeho schopnost varovat terapeuta 15 – 20 minut před záchvatem klienta (pes reaguje na změny v chování, pachu potu a elektromagnetického pole těla). Zajímavou zpětnou vazbou a motivací pro děti je v canisterapii možnost shlédnutí „hry“ se psem na videu. Velmi dobrým integračním momentem je vytváření terapeutických skupin s dětmi zdravými a handicapovanými.

Příprava

Důležitá je příprava psa. Musí být vyběhaný, vyvenčený, přiměřeně nakrmený. Ideální počet dětí na canistetrapii je 3-5. Pro děti ve skupině je lepší návštěva více psů, lépe se o ně dělí, nemusí bojovat o přízeň.

Prostory které vybíráme pro canisterapii by měly být prosty ostrých předmětů, hran a hrotů. Vhodné jsou venkovní ohrazené prostory, ale i tělocvična, nebo větší místnost. Výsledky terapie mohou v mnohém ovlivnit i takové vjemy, jako příjemné prostředí, vůně, tichá hudba a pod. Dbejte aby povely ke psu nevzbuzovaly strach, nebo úlek u pacientů. V prostředí je možné umístit pomůcky a hračky tak, aby pacienti nemohli zranit sebe, nebo jiné. Účast pacientům blízké osoby při několika prvních setkáních je žádoucí.

Podle odborníků by mělo zvíře pracovat 1-2 hodiny týdně.

Zkušební řád

• ZMP - zkouška mladých psů

• ZVV - zkouška vrozených vloh

• PDSDDZŠ - postižení dospělí, senioři, dětské domovy, zvláštní školy.

• LDN - léčebna dlouhodobě nemocných.

• PD - postižené děti (tělesně i mentálně)

• VZ - všestranná zkouška.

Pro představu, co takové zkoušky obsahují:

VZ - Všestranná zkouška

Literatura

Členská základna

Chovatelské stanice beauceronů, které se zabývají výcvikem canisterapie:

• Les Chevaliers du Noir Beaucerons
• Bleue de St Sacrement

... a z canisterapeutické praxe s beauceronem:

Beauceronka Jackie z Koláčkova ranče

Chcela by som vám predstaviť svoju beauceronku, s ktorou robím canisterapiu. Berte to prosím ako moju spoveď a ako vnímam prácu s beauceronom pri canisterapii ja.

Canisterapiu robíme s Jackienou od júna 2005. Aj keď to nie je dlhá doba, zariadenia navštevujeme 2 krát do týždňa, tak už niečo máme za sebou. Každý pondelok navštevujeme DD a DSS ( spojené zariadenie) a každý štvrtok DSS pre dospelých mužov. Ak mi niektoré zariadenie vypadne, súkromne navštevujeme pána, ktorý je po úraze panvy. Máme za sebou aj návštevu spoločnosti autistických detí, ale bohužiaľ nemajú priestory, kde by sa mohli uskutočňovať naše stretnutia. Je to škoda, stretnutie bolo krásne.

Jackie je veľmi jemná a citlivá ku všetkým pacientom. V domove dôchodcov je viac temperamentná, má rada, ak baví ľudí a počuje smiech. Starý ľudia veľmi citlivo vnímajú odlúčenie od rodín a samotu, tak majú z každej našej návštevy ohromnú radosť. Veľmi intenzívne prežívajú, ak si môžu Jackienu pritúliť a pomaznať sa s ňou a Jackie to miluje. Jackie má dokonca svojich obľúbených klientov, s niektorými sa dokáže maznať veľmi dlho, od niektorých iba zoberie piškót a ide ďalej. Takéto rozhodnutia nechávam na nej, nikdy ju do ničoho nenútim. V DD dávajú klienti Jackiene piškoty, hrajú sa s ňou s aportíkom a češú ju. Zaujímavé je, že pohyblivým klientom pri hádzaní aportu vždy aport prinesie, ale nepodá. Položí ho na zem pri klientovi. Klientom na vozíčku aportík podá do rúk. Tomuto som ju neučila, najskôr som chcela, aby aport podala každému, ale neskôr som pochopila, že Jackie vie, prečo to robí. Veľmi citlivo vníma aj nálady klientov. Pri jednej návšteve jedna babička plakala a Jackiena sa ju snažila rozveseliť. Neustále k nej chodila a šťuchala do nej. Neskôr, keď jej klienti hádzali aportíky, tak ten aport vždy priniesla práve tejto babičke.

Takýchto príbehov máme viac. V DSS pracujem vždy s maximálne s 5 klientami. Dávajú jej piškóty, zatvoria dlaň a Jackiena si ju nosom otvára. To má veľký úspech. Alebo klienta poľahneme a rôzne mu po tele piškóty schovám a Jackie hľadá. Ďalej jej hádžu aporty, tam už sa naučili hádzať rôzne do výšok, lebo sa im veľmi páči, ak Jackiena chytá aport vo vzduchu. Rozprávame sa s klientami, akej je farby, prezerajú jej zuby, uši a veľký úspech majú paspáry. Tu už robíme aj polohovanie, ale iba chviľkové 5 - 10 minútové. Jackie sa vždy snaží klientov pri polohovaní pooblizovať. Nikdy sa od nej nevzďaľujem, aby nemusela byť v strehu, čo sa deje a bola na klientov sústredená. Pri polohovaní pri nej vždy sedím, rada si na mňa vykladá packu. Ak má pocit, že sedím moc ďaleko, snaží sa ma s labou pritiahnuť. Naposledy to skončilo škrabancom na mojej tvári a skoro zlomenými okuliarmi. Pri poslednej návšteve prišiel klient, ktorý sa jej so začiatku veľmi bál. Posadili sme ho ďalej od ostatných klientov a sestra si k nemu sadla, aby mal pocit bezpečia. Jackie sa zo začiatku snažila k nemu dostať, priniesť mu aport, ale po upozornení pochopila, že zatiaľ k nemu nemôže. Celú návštevu s veľkým záujmom Jackienu pozoroval, tešil sa, keď videl, ako sa s ňou ostatný hrajú. Neskôr jej hádzal aport, aj keď sa neodvážil si ho od nej zobrať, záujem u neho bol. Pri konci, keď sa s nami ostatný lúčili, si nechal položiť piškót na nohu a dovolil, aby si ho Jackie zobrala. Verím tomu, že po určitom čase si Jackienu aj pohladí.

U pána po úraze panvy sa robí hodinové polohovanie. Zatiaľ sme mali iba tri stretnutia, ale pán si pochvaľuje, v ten deň, nemá tak silné bolesti ako iné dni. Pri každej návšteve zariadenia vyžadujem prítomnosť sestier. Je to veľké plus. Nikdy nespúšťam Jackienu z očí, nikdy sa od nej príliš nevzďaľujem. A hlavne nikdy by nezostala so žiadnym klientom osamote. Vždy je čistá, vyčesaná, dávam pozor, aby nemala dlhé pazúre. Pred každou canisterapiou je vyvenčená, nikdy ju v ten deň nijako nezaťažujem. A po canisterapii, má vždy kľud. Vtedy dávam pozor, aby ju dcérka alebo ďaľšia fenka ktorú mám nijako neotravovali. Je to pre ňu veľmi náročné a kľud si na plno zaslúži.

Canisterapia je veľmi zdĺhavá práca. Výsledky sa nedajú očakávať pri každom stretnutí, niekedy sa dostavia po mesiacoch...... Ale verte mi, že každá návšteva stojí za tie úsmevy a šťastie klientov. Každý úsmev stojí za to, aby sme sa vrátili.

Lenka Martináková a Jackie

(Informace a fotky od paní Laily Ooms a paní Lenky Martinákové)